Zajímavosti o náušnicích, nejen těch stříbrných

Naše důkazy o existenci náušnic sahají přibližně do doby 3000 let př.n.l. - v této době se šperky využívaly především k rozlišení jednotlivých kmenů a společenských funkcí. O náušnicích se můžeme dočíst například v bibli nebo na přežívajících ruinách starověké Persepole. V historii náležely náušnice spíše ženám, mezi muže se dostaly později především skrze komunity gayů a hippie.

Než se objevily odborníci, kteří prováděli nastřelování uší, pořádaly dívky večírky, kde si jedna druhé navzájem propichovaly uši a nasazovaly své vytoužené náušnice.

Existuje několik základních typů náušnic podle jejich připevnění k uchu - visací způsob (tenká část náušnice se prostrčí uchem a na druhém konci zajistí násadkou), kruhové uchycení (náušnice se prostrčí uchem a spojí se oba konce tak, aby tvořily kruh), klipsové (jakoby "kolík na prádlo" - není nutné mít propíchnuté ucho), magentické (na každé straně ušního boltce je magnet, náušnice drží tlakem způsobeným magnetickou silou mezi magnety). Výčet není úplný, ale pro základní ponětí o uchycení náušnic postačí.

Náušnice v historii

Starověká mumie v Egyptském muzeu v Turíně má dvě náušnice v jednom uchu - zjevně tento trend začal již dávno.

Ve starověkém Římě bylo zákonem stanoveno, kolik zlata může člověk nosit u sebe nebo s ním být pohřben.

Některé Etrusské náušnice z doby kolem 5. století př.n.l. měly speciální oddělení pro parfém.

Ve 40. a 50. letech 20. století upadlo používání náušnic kvůli změně stylu účesu (nový styl zakrýval uši). Ženy, které nechtěly, aby se jim zacelily dírky v uších nosily na noc jednoduché náušnice.

Perly na špercích jsou narozdíl od drahých kamenů z organického materiálu a podléhají okolním vlivům. Vydrží přibližně 300 let, než se rozpadnou, což by vám nemuselo vadit, ale vaši prapraprapraprapraprapra-předci by s tím mohli mít problém v případě rodinného dedictví :)

Propíchnuté uši v 50. letech 20. století vyšly zcela z módy, dokonce byly dírky v uších považovány za nevhodné.